Posledni aktualizace: 5. 4. 2001 vecer peruanskeho casu
30.brezna 2001: Startujeme rano v pul osme z Prahy. Zkuseni svetobeznici si jiste dovedou predstavit tu probdelou noc pred odletem. Nikoliv kvuli cestovni horecce, ale protoze nekdy se proste zabalit musi a posledni noc to uz neni kam odkladat. Letime pres Amsterodam primo do Limy, takze jeste ten samy vecer (dik casovemu posunu) budeme na miste. A pak se uvidi.
Do Amsterodamu to bylo hodinu a ctvrt a na prestup jsme kupodivu ani nemuseli prejit cele letiste, ale odletali jsme v podstate o branu vedle. Jeste pred odletem do Ameriky se nam pilot omluvil za zpozdeni, protze meli technickou zavadu, ale pracuje se na ni a za chvili poletime. To nas fakt uklidnil. Odletame s dvacetiminutovym zpozdenim a cilem je Aruba - maly holandsky ostrov v Karibiku. Let trva 9,5 hodiny a dik casovemu posunu mame stale jedenact hodin aktualniho mistniho casu. Nastesti je dobre jidlo a je ho dost a rovnez tak vina, takze cesta ubiha celkem prijemne. Po mezipristani v Arube pokracujeme jeste tri a pul hodiny na jih, pres rovnik, nad Amazonskym pralesem a Andami az do Limy, kde pristavame v pul sedme vecer mistniho casu. Zkusene ukecame cenu taxiku na $6 a jedeme bydlet (hotel Espana - 12S na osobu, ale i se sprchou na pokoji). Aktualni kurz je 3,5 solu za dolar, takze jeden sol vychazi asi na 11 Kc. Po te ceste toho ma kazdy dost a brzo usiname.
31.brezna 2001: Budime se velmi brzo (to ten casovy posun). Venku je jeste tma, ale nas mozek uz ma poledne. Musime zustat den v Lime, protoze nam vcera neprileteli dva batohy a musime na ne cekat. Tak si aspon prohlidnem mesto. Hlavni namesti Plaza Mayor mame skoro za rohem, tak se jdem podivat jak vypada vymena strazi pred vladnim palacem v peruanskem podani. Docela sranda, vojaci zvedaji napnute nohy az do vyse pasu (jako pri kankanu), ale bohuzel kazdy trochu jinak, takze to vypada docela legracne. A k tomu vojenska kapela hraje takove slagry jako El Condor Pasa.
Na namesti je i katedrala - barokni portal, neoklasicistni veze a cela krasne opravena a opecovavana. Na prvni pohled je tu videt spanelsky vliv a silna nabozenska tradice. Cele namesti obklopuji hezky opravene zlute domy s drevenymi nadhene zdobenymi okny. Prochazime jeste nekolik ulic kolem, ale tam to vypada mnohem hur a lidove. Snad jen pesi zona mezi Plaza Mayor a Plaza San Martin je udrzovana pro turisty (a kapeni zlodeje). Vsichni fotime, ale jen Katka s Markem si peclive zapisuji expozicni udaje a co je na fotce. A prave na pesi zone jim nekdo prohrabl kapsu od batohu a jedine co zmizelo byl prave onen seznam fotek. Stavujem se na pozdni obed a 1/4 kurete s hranolkama, ryzi a salatem nas stoji 5,5 S. To je docela rozumna cena na centrum Limy.
Odpoledne se trochu rozplynul opar, ktery standardne zahaluje mesto, tak vyrazime na Mirador cili vyhlidku nad mestem. Kopec se jmenuje San Cristobal a tyci se o dobrych 400 metru vys. Bereme nabidku jedne z cestovek na namesti a jedem busem za 5S i s pruvodkyni a vykladem. Bohuzel spanelsky, takze Bakin nam to bude muset pozdeji prelozit. Prejizdime dravou reku a splhame se na jednicku to silene strmeho kopce skrz ctvrte, odkud bychom pesky odesli nejspis uplne nazi a hlavne bez fotaku. Cena vyletu se bohate vyplati. Z vrchu je pekny vyhled na celou Limu, ktera se rozprostira vsude kolem a slumy se sphaji i na svahy okolnich suchych kamenitych hor. Vracime se zpatky do mesta a narazime na procesi, ktere pomalu prochazi mestem za doprovodu zpevu a kadidla. Jak Bakin zjistuje jedna se pohreb vyznamneho cloveka a tomu odpovida i vyprava, ktera ho doprovazi na jeho ceste posledni. K veceru se prudke rovnikove Slunce prece jen skloni k obzoru a krasne nasviti Plaza Mayor s katedralou a spoustou lidi a kvetin. Opravdu si Peruanci na tomto namesti davaji zalezet.
Vracime se do hotelu a kamaradi chystaji trestnou vypravu na letiste, protoze nam dva z peti batohu zapomeli v Amsterodamu prelozit a podle toho co nam naslibovali vcera, by mely dnes vecer priletet. Takze pokud to dobre dopadne muzeme se zitra vydat na dalsi cast nasi cesty. Bude to za poklady Inku do Cusca a k Machu Picchu ...
1.dubna 2001: Tak to nedopadlo. Batohy nepriletely, ale zato nam KLM celkem slusne plati za nuceny pobyt v Lime. No aspon neco. Pockame dalsi den a uvidime. Dopoledne uzivame pohodu a pohodli hotelu (zatim jeste neni moc velke vedro) a pred polednem vyrazime na dalsi objevnou cestu. Do Limy nas to jiz netahne, ale kousek za mestem by meli byt nejake ruiny. Ptame se na autobus a vyrazime na predpokladane misto odjezdu. Po hlavni tride je to jesdte v pohode, ale pak musime zabocit do vedlejsi a to uz nevypada moc bezpecne. A za se chvili uz jeden mistni manik pokousi sebrat Markovi fotak. Dik rychle reakci neuspel, ale stejne fotak uklizime do batohu a zaujimame sevrenejsi pozici. Ale po autobusu nikde ani stopy. Bakin se pta u dvou cestovek, ale posilaji nas stale vic do hloubi predmestske dzungle. Nastesti se za chvili objevuje mikrobus s nazvem kyzeneho mista a dokonce je v nem volno (jizdne 2,5S na osobu). Bez vahani nasedame a hned se citime bezpecneji. Projizdime predmestim a sbirame jeste dalsi lidi. V kazde ulici je tu soustredeno vzdy nekolik kramku od toho sameho, takze chvili jedem ulici plnou disku k autum a vyfuku a jinych nahradnich dilu, pak je zas ulice plna jizdnich kol a zeleninovych stanku - zkratka kdyz neco hledate tady je vzdycky vyber. Konecne je mikrobus nacpany az po strechu (tzn. minimalne 15 lidi v aute pro 8) a najizdime na Panamerickou dalnici smerem na jih. Pekna sestiprouda silnice plna vsech moznych provozuschopnych aut. Od novych Jeepu Grand Cherokee a poslednich typu Volva, pres vsechny mozne Toyoty a Nissany, spoustu VW brouku (nadherne udelanych) az po otriskane americke krizniky ze sedesatych let. Jezdi se jak to jde a predjizdi prevazne zprava. Jestli je na to nejake pravidlo netusim, ale evidentne to nikomu nevadi. A pomaly tahac s vlekem si to klidne sine v levem (u nas) nejrychlejsim pruhu. Jedem necelou hodinku a najednou stavime uprostred pouste. Vystupujem a mikrobus pokracuje dal.
Jsme na miste zvanem Pachacamac, kde se nachazi komplex ruin chramu predincke doby. Areal je udrzovany, hned za branou je kasa (na jeden ISIC ukecame studentskou slevu pro skupinu, takze za 3S na osobu) a za ni restaurace a muzeum. V muzeu vystavuji ukazky keramiky a platen, ktere se nasly v techto mistech a ktere pochazi z jednotlivych kulturnich epoch. Nejstarsi je kultura Lima (200 BC - 400 AD), pak nasleduje kultura Wari (600 - 1000) dale Ishmayska kultura (1000 - 1430) a posleze Incka kultura (1430 - 1533). Na keramice mi prislo sqele jak vsechny kultury vicemene zachovavaji tvar nadob, ale vyspelost se projevuje neustale dokonalejsim provedenim a zdobenim jednotlivych kosku keramiky. Cela expozice je zavrsena Inckym idolem Pachacamac, po kterem jsou ruiny pojmenovany a ktery byl objeven v jednom z chramu. Jedna se o totem znazornujiciho jednoho z bohu, boha ktery stvoril svet a vesmir a stara se jejich rovnovahu. Zemetreseni je projevem jeho hnevu. Byl tak obavany, ze i tech nekolik knezi, kteri s nim smeli rozmlovat, k nemu pristupovalo couvajic. Po sterkove silnici se vydavame mezi ruiny chramu a obytnych palacu. Jeden z palacu (Dum vyvolenych zen) je opraven do zrejme puvodni podoby , na ukazku stavu jak to tehdy vypadalo. A okolo nej je zelena zahrada, na rozdil od pouste, ktera obklopuje ostatni zriceniny. Vsechny stavby byly postaveny z cihel ztvrdlych za sucha a nepalenych, pouze nektere podezdivky jsou z kamene. Nejlepe dochovanym je Chram Slunce, ktery pouzvali posledni obyvatele komplexu - Inkove. Stoji na nejvyssim vrcholu a je z nej rozhled nejen po ostatnich pamatkach, ale i ke vzdalenym horam ztracejicich se v oparu a na pobrezi Ticheho oceanu a skalnate ostrovy Pachacamac. Vysuseni palicim rovnikovym sluncem se vracime zpet na silnici a taxikem za 15S se vracime zpet do Limy.
Ridic to bere trochu jako vyhlidkovou jizdu a tak projizdime luxusni ctvrti s nadhernymi domy a spoustou zelene okolo (docela kontrast proti chudinskym predmestim po ranu), obchodnim centrem s nejvyssim peruanskym mrakodrapem a justicnim palacem, a dale okolo banky, ktera vyhorela pri nepokojich provazejicich odstoupeni prezidenta Fujimori (mimochodem tu jsou 8. dubna volby, a kampan je v plnem proudu. Zrejme se mame na co tesit). Vystupujem primo u hotelu, tak rychle pro veci a padime na veceri do centra. Kure, hranolky, salat a IncaKola. Mistni standard. IncaKola chutna jako rozpustena TittiFrutti pasta a ma odporne zlutou barvu. Ale je to to nejlevnejsi a zizen to trochu zazene. Kamaradi pospichaji na letiste (co kdyby priletely batohy ...?) a ja se jdu jeste cournout mestem.
Blizi se velikonoce a tak se ve meste zacinaji objevovat prvni procesi. Deset az dvacet muzu nese na zadech podstavec se sochou Jezise (vzdy nejaky okamzik z jeho zivota) a pomalu za doprovodu zpevu hudby a vune kadidla prochazeji centrem Limy. Dnes slo takovychto proceci za sebou sest a jedno tvorily pouze zeny. Vsechna procesi se pak schazi na Plaza Mayor pred katedralou. Namesti je vecer nasviceno a stejne tak katedrala a vladni palac. Vsude je spousta lidi a prijemne uvolnena atmosfera. Nicmene bezpecnost fotaku je mi prednejsi a tak po setmeni radsi opoustim namesti a vracim se do hotelu.
A jak to dopadlo s batuzky? Tak to se dozvite v pristi casti primeho prenosu.
2.dubna 2001: Blbe. Batohy jsou stale v nedohlednu. Rano nikam nepospichame, vidina dalsich dni v Lime neni pro nikoho lakava. Jdem na snidani, stavime se na chvili na internet (protoze vy uz mate po pracovnim pondelku a vetsina z nas ceka nejakou tu zpravicku, kterych neni nikdy dost a vzdy prijemne zahreji). A pak nam telefonat do KLM nalil dalsi nadeji do zil. Batohy byly odhaleny v Sao Paulu v Brazilii a do dvou dnu nam je pres Amsterodam poslou do Limy. Zkur..ne KLM. Tak s nimi nikdy vice. Jeste nas musi dovezt domu, ale tim uz s nima vsichni definitivne koncime. Tak dalsi dva dny. Chvilka rozhodovani a je to jasne.
Na velvyslanectvi a pryc z Limy. Vratime se az zitra. Rychle si balime male batuzky na jednu noc a zbytek do depositu. Ptame se na cestu k velvyslanectvi, protoze ulici kde je nikdo nezna, berem taxika a za chvili se uz projizdime luxusni ctvrti, kde je jedno zastupitelstvi za druhym: Svycari, Rusove, jen to nase stale nikde. Vystupujem a jdem na to pesky a za chvilku jsme doma. Je ctvrt na tri a dela se jen do dvanacti. No zkusime to a k nasemu prekvapeni se nam dostane vlidneho prijeti. Nakonec tu sedime vic jak hodinu a pani se nas snazi uvest do reality - tzn. strasi a vyjmenovava jen ty spatne pripady (okradeni, loupezna prepadeni, bouracky). No musime si davat bacha, hlavne v Peru, Bolivie by uz mohla byt lepsi. Nechavame u ni kopie pasu a originaly letenek a nejake drobne, aby bylo aspon na odletovou taxu. Jeste jdem kus vedle na Bolivijske velvyslanectvi pro vizum (tady ma byt za 20US$, ale v Punu nebo na hranicich pry za 50US$), jenze maj taky jen do dvanacti a jsou striktni. Tak jindy, nebo az v Punu. Berem taxika a jedem na obavany autobusak Carlos Zavala nebot se chystame zmizet z Limy smerem na jih do Pisca.
Terminal Ormeno najdeme hned a bus by mel jet ve ctvrt na sedm (za 10S). To mame skoro hodinu cas. Cely den jsme nejedli a ja si opet pripominam zasadu, ktere se snazim drzet vzdy na cestach: Poradne se najez a napij kdykoliv to jde (ne jen kdyz mas hlad). Nikdy nevis kdy se k jidlu nebo piti zase dostanes. Rano jsem to nepodcenil a vyplatilo se. Nicmene obligatnim kuratkem nikdo nepohrdne. Podarilo se mi odolat pokusu o ukradeni hodinek a radeji se stahujem do cekarny. Bus nejel ve ctvrt, nejel v pul (to jsme byli jeste v klidu), ale kdyz se neobjevil ani v sedm, zacalo to vypadat jako by ho zrusili. Ale v osm ma snad jet dalsi. Jenze je to 235 km, 4 hodiny cesty, to tam prijedem dost pozde. A potrebovali bychom si jeste zaridit vylet na dalsi den. Uz se dohadujem, ze to vzdame, ale prave ho pristavili. Tak jedem. Je to ohromne Volvo-VanHool, harmonika pro asi 80 lidi. A nas je jen pet. Bus objizdi blok a znova stavi. Vyvolavac shani dalsi lidi na cestu a kupodivu se jich par naslo. Takto to zopakuji jeste nekolikrat, vzdy o blok dal a uz je nas 20, tak se jede. Ridici jsou hrozny paka, nejenze jedeme pozde, jeste zabloudili v Lime. Takze mesto opoustime pred devatou. A stale stavi. Tomu rikam dalkovy autobus. Nakonec najel na Panamericanu (dalnici) a uz nestavi tak casto a ja usinam. Jedem pres Canete a Chinchu, ale skoro to cele prospim. V Piscu jsme tesne po pulnoci. Rychlym krokem prebihame namesti a honem do vyhlednuteho hotelu. Maj otevreno a dokonce volno. Super, berem dva dvouluzaky, nejak se smrsknem. Za 10S na osobu, to jde.
3. dubna 2001 Vstavame v pul seste a jdem na trziste, odkud by mel jet mikrobus do Paracas. Protoze meli v noci uz vsechny cestovky zavreno, musime se zaridit po svem. Za chvili jede mikrobusik a my jeste stihneme koupit housky na cestu a trochu se najist, nez se uplne zaplni. Do Paracasu je to asi pul hodinka cesty, podel pobrezi Pacifiku, ale plaze tu zadne nejsou. Vetsinou je u more spousta bordelu, chaluh a nekolik tovaren na zpracovani ryb. Tak odtud je ten pach, kterym je Pisco doslova prostoupeno. Vystupujem primo u mola odkud se jezdi, ale jeste je hodne brzo, prvni lod pojede v osm. Tak se chvili courame kolem a pak pri vychazejicim slunci fotime racky a hlavne pelikany, kterych je tu spousta, volne si plavou po mori, nadherne pristavaji a vzletaji, posedavaji na prazdnych barkach a nechaji se krmit rybarema, kteri zpracovavaji prvni ranni ulovek. A uz prichazi mistni koordinator a vysvetluje nam, ze nemuzem jet se zadnou cestovkou, ale musime si pockat, az nas bude aspon 12 a pak pro nas vypravi lod. Je to k vzteku, protoze cestovky maji sem tam volno (jedou asi 3 nebo 4 lode) a bylo by to asi trochu levnejsi. Takhle platime 35S za osobu a cekame az do deseti. No ale stale je co fotit, zajdem na cafe con leche (to je instantni kava zalita primo mlekem - moc fajn, pochutnavali jsme si na ni uz loni v Patagonii), jen Marek tvrdosijne odmita mleko a vyzaduje cernou kavu.
Konecne. Nasedame a vyrazime. Motorovy clun neni uplne plny a za chvili to ocenime. Po mori to docela leti, jedem se nejdiv podivat na Candelabu - to je trojzubec vyryty do pobrezniho kopce a tak sikovne, ze ho vitr (ktery tu bezne dosahuje 50 km/h) nezafouka okolnim piskem. Pry to tu bylo mnohem driv nez prijeli Spanele, ale k cemu to je a kdo to vyryl uz nikdo nevi. Je jasno, slunce to do nas pere o sto sest, obloha i more azurove, hory piskove zlute a sem tam bily utes. Nadhera. Pokracujem dal k ostrovum Ballestas. Nekolik utesu i se skalnima branama, ktere jsou plne zivota. Pomalu je objizdime a vychutnavame si tu podivanou na zvirata, ktera zname maximalne ze Zoo a tady ziji naprosto volne. Na skalach jsou pelikani, rackove, alky, a peruansti "bubi" (kteri serou guano a to se tu drive dokonce sbiralo). A dole na utesech a vsude v mori je spousta morskych lvounu. Nadhena zvirata, vyvaluji se na skalach, plavou okolo clunu, hraji si ve vode. Vzdy jeden stary samec s hrivou a okolo spousta samic a mladat. Uzasna podivana. Fotime o sto sest a behem chvile jsem protahl fotakem 2 filmy, ani nevim jak. Stabilizovane ctyrkilo tu ma pravou zen. A jako bonbonek nakonec nekolik tucnaku Humboltovych. No parada. Jsme naprosto nadseni, to fakt stalo za to. Vracime se na pevninu, vitr nas ofukuje a zazivame tu divokou svobodu nadhernych volnych zvirat.
Na pevnine volame do KLM a batohy jsou na ceste a vecer budou v Lime. Tak berem prvni mikrobus do Pisca, takovou malou dodavku, do ktere se postupne natlaci asi 30 !!! lidi (pri 20 jsem to prestal pocitat, ale furt neko pristupoval) a vracime se zpet. Na cestu do Limy berem spolecnost Soyuz, ktera je rychlejsi, spolehlivejsi a za 12S. Taxikem nas hned vezou na Panamericanu a v jednu odpoledne uz sedime v luxusnim busu. Stewardka roznasi piti a sendvice a na videu jde anglicko-americky film z valky, ktery se tocil na hrade Pernstejne u nas. Pred patou jsme v Lime. Do hotelu jdem ne zrovna bezpecnou ctvrti a pripada mi to jako presun vojenskeho komanda. Sevreny utvar, velmi rychly krok, kazdy hlida ty druhe a vsichni pozorujem okoli, odkud by mohl prijit utok. Neni to moc prijemne, ale ty fotaky za to stoji. Kamaradi jedou na letiste, ja jim jdu koupit neco k jidlu a stavim se na kuratku. Uz se zacinam tesit na bramborove kase a testoviny. Aspon nejaka zmena.
A zatimco vam tu pisu, tak se ostatni vratili z letiste i s batohama. A neposkozenyma. Holky pry byly stastne jako blechy - no ani se jim nedivim. Jen ti zlodeji z KLM nam zaplatili pouze za tri dny a ne za ctyri, ktere tu cekame. Jeste si je budem muset v Praze podat.
A pokud byste mi chteli napsat, tak prosim do Jeskyne. Ahoj.